Poslanecká sněmovna schválila v prvním čtení návrh novely představující mimo jiné návrh na změnu financování veřejnoprávních médií. Experti a expertky mediální skupiny Sítě k ochraně demokracie přinášejí aktualizované stanovisko. Reagují v něm na změny, ke kterým v novele doposud došlo. Vítají odstranění některých rizikových pasáží a upozorňují na části, které oslabují záměr posílit udržitelné financování a nezávislost médií veřejné služby. Nadále apelují na potřebu odstranit zastropování pro růst poplatků na 6 % kumulované inflace, které podlamuje princip udržitelného financování. Varují, že institut memoranda o naplňování veřejné služby může narušovat princip nezávislosti médií veřejné služby na politické moci. Experti dále upozorňují, že vláda možná nestihne legislativně ukotvit nezávislou kontrolu hospodaření ze strany NKÚ.
Vláda Petra Fialy v programovém prohlášení slíbila posilovat nezávislost veřejnoprávních médií. Poté, co zapojila do volení členů mediálních rad ČT a ČRo senátory, teď udělala další významný krok směrem k naplnění svých slibů. Navrhuje zvýšit poplatky, jimiž občané Českou televizi a Český rozhlas financují. Novela počítá s automatickým zvyšováním koncesionářských poplatků zohledňující inflaci. Udržitelnost financování je jedním z nutných předpokladů pro fungování médií veřejné služby. Současný návrh k němu směřuje a kromě toho naplňuje kritéria evropského Media Freedom Actu.
Nově se počítá s tím, že přesáhne-li kumulovaná inflace 6 %, poplatky se zvýší o 6 %, a to i když bude inflace výrazně vyšší. Ačkoliv se inflační doložkou návrh přibližuje naplnění principu udržitelného financování, přináší tento bod zároveň rizika. Bude-li inflace vyšší než 6 %, jako tomu bylo v nedávné době, zůstanou média finančně podhodnocena, a to systematicky a dlouhodobě.
Experti a expertky vítají, že byl z novely vypuštěn odstavec, podle kterého „měsíční výši rozhlasového poplatku a měsíční výši televizního poplatku stanoví vláda nařízením.“ Přestože bylo záměrem zákonodárce umožnit vládě jen zvyšování, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto stanoviska, zvolená formulace by podle některých právníků umožňovala i takový výklad, podle kterého by o výši poplatků vláda rozhodovala (a tedy je i třeba výrazně snížila) bez ohledu na další zákonná omezení.
Kontrasignace memoranda ministrem kultury každých pět let představuje nepřípustný a veřejná média ohrožující politický vliv na definici samotného jádra zákona o České televizi a Českém rozhlase. Poslání veřejné služby by nemělo být definováno mimo zákon. Navíc není vůbec vyřešena situace, kdy by nedošlo k dohodě o obsahu, a tedy ani k podpisu memoranda, ani kdo má jeho plnění (na něž je vázáno případné odvolání generálního ředitele) hodnotit. Záměr, že Rady mohou při neplnění memoranda odvolat generální ředitele, je právně vadný. Navrhujeme proto institut memoranda ve stávajícím znění vypustit. Místo toho mohou zákonodárci upravit definici veřejné služby přímo v zákonech, a to zejména s ohledem na rozvoj internetu a působení ČT a ČRo v online prostoru (a tím zároveň vyřešit přetrvávající zásadní nedostatek mediální legislativy – více viz bod 7).
Chápeme sice potřebu diskuze a konsensu o definici veřejné služby, ale postrádáme plán, jak tuto diskuzi dále vést a zapojit do ní i aktéry z řad odborné i širší veřejnosti, kteří by mohli uplatnit své připomínky. Tato nedomyšlenost se ukázala jako problém už při prvním návrhu zákona.
Zároveň vláda již dříve slíbila podrobit hospodaření veřejnoprávních médií kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ). Ruku v ruce se zvyšováním příjmů by totiž měla jít snaha o transparentnost, efektivitu a hospodárnost. Ministr kultury Martin Baxa v červnu oznámil záměr vlády vytvořit návrh ústavní novely, která by kontrolu NKÚ umožnila. Ačkoliv záměr podrobit hospodaření médií veřejné služby nezávislé kontrole vítáme, konkrétní návrh zatím představen nebyl. Krátící se volební období proto vyvolává obavy, jestli bude potřebná změna přijata včas.
Ministerský návrh reaguje na dlouhodobé kritické připomínky expertů i v dalších oblastech a vyjasňuje místa, která byla v nedávné době zneužívána k vytváření tlaku na ČT a ČRo. Například specifikuje, kolik členů rady musí schvalovat zásadní usnesení. Explicitně umožňuje médiím veřejné služby šířit obsah prostřednictvím internetu. A v důvodové zprávě pojmenovává i to, že volbu členů rad, kterou provádějí Sněmovna a Senát, je možné přezkoumávat ve správním soudnictví. Tím vším posiluje nezávislost na potenciálním politickém tlaku, což vítáme.
Původně navrhované rozšíření definice veřejné služby o postup proti dezinformacím působilo nelogicky (jedná se o Ministerstvem navržené znění § 2, druhý odstavec, písmeno a): Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména: a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů a přispívání k postupu proti dezinformacím, aniž by byla narušena svoboda slova.). Jakkoli chápeme ochranu principu svobody, zní to jako „... chceme postupovat proti zlodějům, aniž by byla narušena jejich svoboda a lidská práva“.
Nově byl tento bod přeformulován na „přispívání k postupu proti dezinformacím při respektování svobody slova.“ Přestože se oproti původnímu znění jedná o jisté zlepšení, zákaz narušovat svobodu slova nadále působí nadbytečně. Místo toho doporučujeme zařadit téma jako samostatné písmeno s ohledem na klíčovou roli veřejnoprávních médiích v posilování demokracie, zvyšování odolnosti společnosti a mediální gramotnosti, například takto: f) přispívá k posilování odolnosti společnosti postupem proti dezinformacím, mediální osvětou a zvyšováním mediální gramotnosti.
V české mediální legislativě zůstanou i v případě přijetí této novely stále významné mezery. Online média, tedy dominantní zdroj zpravodajských informací v dnešní společnosti, zůstávají českými zákony opomenuta, jak rozebírá podrobněji například analýza Rekonstrukce státu. Nejsou upravena pravidla soutěže specificky na mediálním trhu (včetně online médií) a vytváří se tím riziko monopolů i nejasností kolem výkladů konkrétní praxe. Vlastnictví provozovatelů médií není dostatečně transparentní a často je nemožné zjistit, která média dostávají peníze z veřejných rozpočtů.
S některými z těchto problémů může pomoci již schválený evropský Media Freedom Act, pokud bude správně implementován českými zákonodárci, což se má stát do léta roku 2025.
Jak jsme upozornili již ve Zprávě o stavu demokracie za rok 2023, média v ČR jsou v obtížné situaci. Pluralita existuje, nicméně zhoršená ekonomická situace vede k horším pracovním podmínkám pro novinářky a novináře a ohrožuje také kvalitu obsahu. Vznikají lokální mediální pouště, vláda ignoruje potřebu navrhnout systém podpory médií z veřejných zdrojů a nedělá ani kroky k podpoře samoregulace v této oblasti. Přitom v informačním věku je kvalitní žurnalistika zcela stěžejní.
Média veřejné služby i proto musejí být nezávislou oporou demokratického systému. A to i v příštích volebních obdobích. Nezávislé a udržitelné financování, k němuž aktuální návrh směřuje, je k tomu nutnou podmínkou.
Ing. Michal Klíma
doc. MgA. Jan Motal, Ph.D.
doc. PhDr. Irena Reifová, Ph.D., MAE
Mgr. Josef Šlerka, Ph.D.
Mgr. Tomáš Urban
doc. Mgr. Lenka Waschková Císařová, Ph.D.
„Posílení nezávislosti veřejnoprávních médií je na správné cestě. Jako přetrvávající riziko ale vnímám institut memoranda o naplňování veřejné služby, který může vést k faktické závislosti České televize a Českého rozhlasu na výkonné moci. A ta je v demokratickém právním státě nepřípustná.“
Ing. Michal Klíma, člen Mezinárodního tiskového institutu IPI a bývalý vládní zmocněnec pro oblast médií a dezinformací
„Reforma mediální legislativy je pomalá a neambiciózní. Málo reaguje na současný vývoj, a to i ten technologický. I když lze rozumět pragmatickým a politickým okolnostem tohoto procesu a ocenit posun k lepšímu, nejde o trvalé, systémové řešení, ani o podstatnou odpověď na rizika českého mediální trhu a ohrožení nezávislosti médií veřejné služby. Vláda by se měla soustředit na promyšlenější postup spojený s veřejnou debatou o dalších krocích a nesoustředit se pouze na dílčí otázky. Klíčové je podle mne soustředit se na implementaci evropské legislativy v rámci dialogu nejen politiků a expertů, ale i široké veřejnosti. Důvěra v žurnalistiku je u nás velmi nízká, což je alarmující. Navrátit ji můžeme jen transparentností diskuse o reformě a posilováním nezávislosti a ochrany novinářské práce. Jen tak lze zabránit neblahým scénářům vývoje mediálního systému, které známe z jiných evropských zemí.“
doc. MgA. Jan Motal, Ph.D., Centrum pro mediální etiku a dialog / Katedra mediálních studií a žurnalistiky, FSS MUNI
Kontakt: jmotal@mail.muni.cz
„Oproti původnímu návrhu doznalo současné znění mediální novely několika pozitivních změn. Pořád je ale co zlepšovat – chybí kontrola NKÚ, nemáme definovaná online média, regionální média jsou v ohrožení a dohled nad oligarchizací médií je nedostatečný. Doufám proto, že je novela pro zákonodárce pouze prvním z mnoha kroků k posílení nezávislosti českých médií.“
doc. PhDr. Irena Reifová, Ph.D., MAE; Institut komunikačních studií a žurnalistiky / Katedra mediálních studií, FSV UK
Kontakt: irena.reifova@fsv.cuni.cz
