Nedůvěra v demokracii úzce souvisí s kvalitou života občanů, ta je přitom definovaná řadou faktorů, od příjmů přes vzdělání až po sociální nebo kulturní kapitál. Lidé s nižší kvalitou života nefandí vyloženě autoritářství, demokracie je jim spíše lhostejná. To vyplývá z analýzy příčin nedůvěry v demokracii, kterou pro Síť k ochraně demokracie zpracoval Daniel Prokop a jeho tým v PAQ Research. O dalších příčinách minulý týden debatovali experti z různých oborů. Přečtete si, co na debatě zaznělo.
Křivka důvěry v demokracii v posledních letech opisovala křivku proměn HDP. Podle analýzy příčin nedůvěry v demokracii Daniela Prokopa je ale socioekonomická situace jen jedním z důležitých faktorů. Vyšší důvěru v demokracii mají třeba lidé se znalostí jazyků a počítačových dovedností, nižší naopak lidé se zkušeností s nezaměstnaností nebo exekucí. Podle politoložky Vladimíry Dvořákové je ale klíčové zjistit, co si lidé pod pojmem demokracie vlastně představují.
Podle filozofa Daniela Kroupy lidé příliš nedokáží rozlišit, jestli důvěra v demokracii znamená důvěru ve stát jako celek, nebo v to, jak je řízen. Podle něj existují velké regionální rozdíly, na venkově je zájem o veřejné dění a demokracii jen minimální. Sociální psycholog Jan Krajhanzl z FSS Masarykovy univerzity důvěru v demokracii interpretuje jako spokojenost se současným stavem, nespokojenost podle něj může pramenit z absence společného polistopadového příběhu, který by nám umožnil se s demokracií lépe identifikovat. A také upozorňuje na regionální nerovnosti, nedůvěru v demokracii může v malých obcích zapříčinit i zavření obchodu nebo zrušení autobusu.
Školy jsou nejbližší institucí dětí i dospělých, vztah k demokracii ale zatím netvoří
Experti se v diskuzi o dalších příčinách nedůvěry v demokracii často dotýkali tématu vzdělávání. Shodují se, že v českém školství není zakotvená výchova k demokratickým hodnotám. Děti si ve škole nemohou hodnoty vyzkoušet, školní parlamenty jsou například spíše raritou a i ty, co existují, fungují mnohdy jen formálně. Ve školních řádech jsou uvedena práva a povinnosti, ale chybí jasné vymezení odpovědnosti a pravidla, jak řešit pochybení. Děti je nutné naučit žít v demokracii, k tomu nestačí pár hodin výuky ústavy.
Podle Silvie Pýchové, ředitelky Stálé konference asociací ve vzdělávání, je přitom škola nejbližší institucí, se kterou se lidé setkávají. Pokud by škola byla místem demokratických hodnot a živého komunitního života, mohla by hrát klíčovou roli v posilování důvěry v demokracii. Podle politologa Karla Müllera by to ale znamenalo zásadní přepis osnov, který by nahradil biflování faktografie jinými dovednostmi. S tím se ztotožňuje i programový ředitel EDUin Miroslav Hřebecký, kterému ve školách chybí diskuze, základní předpoklad vztahu k demokracii, ale i kvalifikovaní učitelé. Podle něj i dalších expertů jsou dalším problémem osmiletá gymnázia, kvůli kterým vznikají obrovské sociální rozdíly, a která popírají koncept inkluze ve vzdělávání.
