Ministerstvo kultury představilo svůj návrh na změnu financování veřejnoprávních médií. Po kritice loňského pokusu od odborníků a zástupců sektoru udělalo zásadní změny, z nichž nejvýznamnější je automatické zvyšování koncesionářských poplatků zohledňující inflaci. Takové financování médií veřejné služby je krokem k větší udržitelnosti a nezávislosti a mimo jiné by naplnilo kritéria evropského Media Freedom Actu.
Vláda Petra Fialy v programovém prohlášení slíbila posilovat nezávislost veřejnoprávních médií. Poté, co zapojila do volení členů mediálních rad ČT a ČRo senátory, teď udělala další významný krok směrem k naplnění svých slibů. Navrhuje zvýšit poplatky, jimiž občané Českou televizi a Český rozhlas financují. Udržitelnost financování je přitom jedním z nutných předpokladů pro fungování médií veřejné služby.
Nově se počítá s tím, že přesáhne-li kumulovaná inflace 6 %, poplatky se o 6 % zvýší. Ačkoliv se inflační doložkou návrh přibližuje naplnění principu udržitelného financování, přináší tento bod zároveň rizika. Bude-li inflace vyšší než 6 %, jako tomu bylo v nedávné době, zůstanou média finančně podhodnocena, a to systematicky a dlouhodobě.
Velkou nejistotu vzbuzuje odstavec, podle nějž „měsíční výši rozhlasového poplatku a měsíční výši televizního poplatku stanoví vláda nařízením“. Přestože záměrem zákonodárce je umožnit vládě jen zvyšování, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto stanoviska, zvolená formulace umožňuje podle upozornění některých mediálních právníků svévolný výklad, kdy o výši poplatků vláda rozhodne (a tedy je třeba výrazně sníží) bez ohledu na další zákonná omezení.
Vzhledem k tomu, jak poslanci v minulosti vykládali pravidla o schvalování výročních zpráv, nebo o počtech radních potřebných ke schválení usnesení, je tato potenciální hrozba bohužel silná a představuje silné ohrožení nezávislosti ČT i ČRo. Uvedený odstavec doporučujeme vypustit.
Kontrasignace memoranda ministrem kultury každých pět let představuje nepřípustný a veřejná média ohrožující politický vliv na definici samotného jádra zákona o České televizi a Českém rozhlase. Poslání a definice médií veřejné služby nemůže být definována nižším právním předpisem. Navíc není vůbec vyřešena situace, kdy by nedošlo k dohodě o obsahu, a tedy ani k podpisu memoranda, ani kdo má jeho plnění (na něž je vázáno případné odvolání generálního ředitele) hodnotit. Záměr, že Rady mohou při neplnění memoranda odvolat generální ředitele, je právně vadný. Navrhujeme proto institut memoranda ve stávajícím znění vypustit.
Chápeme sice potřebu diskuze a konsensu, ale schází nám plán, definující způsob jejího vedení i aktéry z řad odborné i širší veřejnosti a způsob uplatnění jejich připomínek. Tato nedomyšlenost se ukázala jako problém už při prvním návrhu zákona.
Zároveň vláda již dříve slíbila podrobit hospodaření veřejnoprávních médií kontrole Nejvyšším kontrolním úřadem (NKÚ). Ruku v ruce se zvyšováním příjmů by totiž měla jít snaha o transparentnost, efektivitu a hospodárnost. A v tomto ohledu bohužel zatím žádné posuny vpřed nenastávají, přestože legislativní návrhy pro rozšíření nezávislých auditů NKÚ na veřejnoprávní média byly připraveny již v minulém volebním období.
Ministerský návrh reaguje na dlouhodobé kritické připomínky expertů i v dalších oblastech a vyjasňuje místa, která byla v nedávné době zneužívána k vytváření tlaku na ČT a ČRo. Například specifikuje, kolik členů rady musí schvalovat zásadní usnesení. Explicitně umožňuje médiím veřejné služby šířit obsah prostřednictvím internetu. A v důvodové zprávě pojmenovává i to, že volbu členů rad, kterou provádějí Sněmovna a Senát, je možné přezkoumávat ve správním soudnictví. Tím vším posiluje nezávislost na potenciálním politickém tlaku, což vítáme.
Navrhované rozšíření úvodních článků zákona o postupu proti dezinformacím působí nelogicky. (Jedná se o Ministerstvem navržené znění § 2, druhý odstavec, písmeno a): Hlavními úkoly veřejné služby v oblasti televizního vysílání jsou zejména: a) poskytování objektivních, ověřených, ve svém celku vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů a přispívání k postupu proti dezinformacím, aniž by byla narušena svoboda slova.). Jakkoli chápeme ochranu principu svobody, zní to jako „...chceme postupovat proti zlodějům, aniž by byla narušena jejich svoboda a lidská práva“.
Doporučujeme zařadit téma jako samostatné písmeno s ohledem na klíčovou roli veřejnoprávních médiích v posilování demokracie, zvyšování odolnosti společnosti a mediální gramotnosti, například takto: f) přispívá k posilování odolnosti společnosti postupem proti dezinformacím, mediální osvětou a zvyšováním mediální gramotnosti.
V české mediální legislativě zůstanou i v případě přijetí této novely stále významné mezery. Online média, tedy dominantní zdroj zpravodajských informací v dnešní společnosti, zůstávají českými zákony opomenuta, jak rozebírá podrobněji například analýza Rekonstrukce státu. Není upraveno soutěžení na mediálním trhu, přestože vliv hegemonů v této oblasti na společnost je zásadní. Vlastnictví provozovatelů médií není dostatečně transparentní a často je nemožné zjistit, která média dostávají peníze z veřejných rozpočtů.
S některými z těchto problémů může pomoci již schválený evropský Media Freedom Act, pokud bude správně implementován českými zákonodárci, což se má stát do léta roku 2025.
Jak jsme upozornili již ve Zprávě o stavu demokracie za rok 2023, média v ČR jsou v obtížné situaci. Pluralita existuje, nicméně zhoršená ekonomická situace vede k horším pracovním podmínkám pro novinářky a novináře a ohrožuje také kvalitu obsahu. Vznikají lokální mediální pouště, vláda ignoruje potřebu navrhnout systém podpory médií z veřejných zdrojů a nedělá ani kroky k podpoře samoregulace v této oblasti. Přitom v informačním věku je kvalitní žurnalistika zcela stěžejní.
Média veřejné služby i proto musejí být nezávislou oporou demokratického systému. A to i v příštích volebních obdobích. Nezávislé a udržitelné financování, k němuž aktuální návrh směřuje, je k tomu nutnou podmínkou.
Mgr. Adriana Dergam
Ing. Michal Klíma
doc. MgA. Jan Motal, Ph.D.
doc. PhDr. Irena Reifová, Ph.D., MAE
Mgr. Josef Šlerka, Ph.D.
Mgr. Tomáš Urban
„Reforma mediální legislativy je pomalá a neambiciózní. Málo reaguje na současný vývoj, a to i ten technologický. I když lze rozumět pragmatickým a politickým okolnostem tohoto procesu a ocenit posun k lepšímu, nejde o trvalé, systémové řešení, ani o podstatnou odpověď na rizika českého mediální trhu a ohrožení nezávislosti médií veřejné služby. Vláda by se měla soustředit na promyšlenější postup spojený s veřejnou debatou o dalších krocích a nesoustředit se pouze na dílčí otázky. Klíčové je podle mne soustředit se na implementaci evropské legislativy v rámci dialogu nejen politiků a expertů, ale i široké veřejnosti. Důvěra v žurnalistiku je u nás velmi nízká, což je alarmující. Navrátit ji můžeme jen transparentností diskuse o reformě a posilováním nezávislosti a ochrany novinářské práce. Jen tak lze zabránit neblahým scénářům vývoje mediálního systému, které známe z jiných evropských zemí.“
doc. MgA. Jan Motal, Ph.D., jmotal@mail.muni.cz
Centrum pro mediální etiku a dialog / Katedra mediálních studií a žurnalistiky, FSS MUNI
